část 8. Co skrývá les

21. září 2014 v 9:55 | Lens |  Lia Electra
Lia šla svižným krokem a obcházela stromy. Do prasklé podrážky jí natekla voda, ale snažila se to ignorovat. Co se to s ní děje? Proč je najednou všechno tak komplikované? Celý život neměla na kluky ani pomyšlení. Sice se našlo pár kluků z děcáku, ale ti od ní utekli, když zjistili, co je zač. Nechtěla si vymýt hlavu něčím jako je láska. Vždycky o sobě tvrdila, že je bez citů a že je její srdce z kamene. Ale co teď? Proč má ten divný pocit v břiše, když vidí Maskyho?
Možná, že už temná minulost skončila. Možná je čas být konečně šťastná.
Najednou za ní zašustilo listí. Lia se prudce otočila a oči jí zlatě svítily. Pár metrů od ní stál... růžový poník?
Co sakra dělá v lese růžový poník?
Promnula si oči, aby měla jistotu že se jí to nezdá. Halucinace neměla. Opravdu tam stál a díval se na ni. Pak se začal šíleně smát.
"Co jsi sakra zač?"
"Já jsem Pinkamena. Trochu se nudím. Uspořádáme si párty?" řekl sladkým hláskem poník.
Lia viděla, že se za poníkem cosi leskne. Nůž. A od krve.
Najednou proti ní cosi vystřelilo. Uhnula. Čepele se zabodly do stromu za ní.
"Co to kruci zkoušíš?!" Lia po Pinkameně střelila pohledem. To bylo poprvé, co na ni zaútočila creepa.
"Ale no táák! Nechceš přece kazit zábavu. Jak se vůbec jmenuješ?"
"Lia Electra, ty šílený poníku." a vystřelila blesk jejím směrem.
"Jejejej... netrefila." Pinkamena se usmála.
"Možná, že tě ostatní přijali, ale mojí zkouškou jsi ještě neprošla moje milá Lio." pak se otočila ke stromům. "Pane Widemouthe, máme tady nováčka."
Pan Widemouth? Není to ta kočka, o které mluvila Jane?
Zpoza stromů vyšlo něco v podobě kočky s velkým úsměvem a v tlapce to drželo sadu nožů.
"Ale ale ale. Já věděl, že jsem zaslechl nějaký zvuk. Kdopak to k nám přišel?"
"Jen nějaká Lia Electra. Dneska se trochu pobavíme."
V Lie začal růst vztek. Copak ji tady nikdo nebere vážně?
"Fajn. Copak je to teda za zkoušku?" řekla Lia znuděně a naštvaně zároveň.
"Nepoceňuj nás. Dokážeme být dost vynalézaví."
"Prostě půjdeš a my si s tebou pohrajeme. Zkouškou projdeš, pokud to přežiješ."
"Na tohle nemám čas. Mám na starosti důležitější věci."
"Dneska můžeš nechat starosti stranou. Je čas na pártýýý!" Pinkamena se rozesmála na celé kolo.
Pan Widemouth začal žonglovat s noži, které pak házel po Lie. Lia jen zaktivovala štít a šla pomalu směrem k sídlu. Nože se od štítu odrazily.
"Vidím, že máš esa v rukávu. Zkusíme přitvrdit."
Lia nevěděla, co přesně udělali, jelikož byla otočená zády, ale těm dvěma se záhadným způsobem podařilo zrušit její štít. Málem ji zasáhly nože do zad. Udiveně se na ně zadívala. Nikdo ještě nezrušil její štít. Až do teď.
"Sakra!"
Lia na nic nečekala a běžela směrem k sídlu. Cítila ve vyduchu divné vybrace. Uhnula hlavou doleva. Kolem levého ucha jí proletěl nůž. Jako by jí instinkt dával povely. Skrčit! Nad hlavou jí prosvištěla sekyra.
To už přestává všechno!
Najednou prudce zabrzdila. Těsně před nosem jí proletěly šípy. Otočila se a střelila jiskru. Uslyšela žalostné mňouknutí. Trefila se.
Přece se nenechám zabít.
Kličkovala mezi stromy. Zase prudce zabrzdila. I když byla zakrytá listím a větvemi, věděla, že tam je past. Stačil by jeden krok a ležela by v díře, nabodnutá na špičaté ostny. Past se nedala obejít, protože kolem ní tekla řeka. Musela by se chytit větve a zhoupnout se přes ní.
Bylo by to moc riskantní.
Pokusila se vymyset jinou cestu. Zadívala se nahoru do korun stromů. Stačilo by skákat z větve na větev.
Lia vyšplhala na strom a opatrně přelezla na další. Tak to pokračovalo, dokud neuslyšela dunění kopyt o zem. Pinkamena.
"Pana Widemoutha jsi sice zasáhla, ale ještě jsem tady já. Mně zábavu nepokazíš."
Nůž kolem Liy proletěl tak těsně, že jí usekl pramen vlasů a na krku jí udělal jizvu. Málem spadla ze stromu. Věděla, že se musí Pinkameny zbavit.
Najednou se nad ní zahřmělo. Bouřka.
Skvěle!
Oblohou projel blesk, který se stočil směrem k zemi. Minul Pinkamenu o pár centimetrů. Vypískla a vyděšeně uskočila. Ozvalo se zahřmění a spustil se liják. Následoval další blesk. Lia získala nad bleskem kontrolu. Místo aby zasáhl zem, začal Pinkamenu honit po lese.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!" řvala Pinkamena a snažila se kličkovat mezi stromy.
Lia se na stromě přidržovala větve a soustředila se na blesk. Stačila by chvilka nepozornosti a blesk by zasáhl zemi. A Pinkamena by zase začala útočit.
Já ti dám párty, ty růžová obludo.
Blesk lítal po lese asi půl hodiny. Pak zasáhl svůj cíl. Lia sešplhala ze stromu a došla pomalu k Pinkameně, která ležela ztuhlá na zemi. Její srst dostala našedivělou barvu a hříva jí trčela do všech stran. Ale dýchala. Blesk ji kupodivu nezabil.
"Jsi z té párty nějaká unavená. Bude lepší, když si odpočineš. Příště si s elektřinou raději nehraj." řekla Lia a vydala se k sídlu. Za chvilku zjistila, že o kus dál vede přes řeku most. Nemusela vůbec na stromy lézt.
Člověk v panice holt nemyslí.
Přešla přes most, ale pak se zastavila. Vůbec nevěděla, kde je.
A sakra.
Sedla si na pařez a přemýšlela, kudy by měla jít. Celou dobu si myslela, že k sídlu opravdu jde. Pomalu začala panikařit.
Co když je v lese takových šílených bytostí víc? Co budu dělat, až se Pinkamena probudí?
Ani si nevšimla, že déšť ustal. Cítila se opet sama.
Najednou k ní přiletělo malé světýlko. A potom další. A další.
Světlušky.
Kolem Liy se začaly hemžit desítky světlušek. Větší nádheru snad ještě neviděla. Usmála se.
Zapraskaly za ní větvě. Otočila se a uviděla zvláštní dívku v uniformě. Oči jí ve tmě nádherně svítily.
"Nejsou nádherné?" zašeptala dívka a ukázala na světlušky.
Lia se nezmohla na slovo a tak jenom kývla hlavou.
"Tvoje blesky svítí jako světlušky. S elektřinou není radno si zahrávat." zašeptala a na nespouštěla z Liy oči.
"Jmenuji se Rochelle a tohle bude možná první dobrý skutek, který jsem za ta léta udělala." její šepot se nesl lesem.
"Následuj ty světlušky a dovedou tě k ostatním."
Než mohla Lia cokoliv říct, Rochelle zmizela mezi stromy. Podívala se na světlušky, které se seskupily a letěli směrem s sídlu. Šla za nimi. Podrážka u boty už jí dávno odpadla, ale nevnímala to. Světlušky ji úplně zhypnotizovaly.
Až když došla k sídlu, zjistila že už je tma.
To jsem opravdu byla venku celý den?
Světlušky se obletěly její hlavu a letěly zpátky k lesu. Zmizely za stromy stejně, jako předtím Rochelle.
Lia otevřela dveře.
"No to je dost, že ses vrátila. Už jsme si mysleli, že jsi spadla do nějaké z pastí."
Clockwork Liu objala.
"Jeff měl výčitky svědomí a Masky málem zešílel strachy. Už jsme tě chtěli jít hledat."
"Potkala jsem Pinkamenu a Pana Widemoutha. Nejspíš jsem prošla jejich zkouškou."
"Ty jsi vážně potkala ty dva a pořád žiješ?!"
"Jo. I když do teď nechápu, jak se jim podařilo zrušit můj štít. Nejspíš ho budu muset vylepšit."
"Lio! Vrátila ses! Zrovna jsem si s Charliem hrála venku, když jsem nad lesem uviděla ty blesky. To byla náááádhera!" Sally se radostí roztančila po místnosti.
"Jsem ráda, že se ti to líbilo, Sally. Mimochodem... kdo je Rochelle?"
"Rochelle je jedna z nás, akorát je pořád v lese. Zkoumá tam světlušky." řekla Jane, která mezitím přišla.
"Potkala jsi ji?"
"Ano. Prakticky mi ukázala cestu z lesa."
"Nejspíš musela zjistit, že nejsi ledajaký člověk. Ona jinak lidi zabíjí. Křupne jim páteř, vyndá jim vnitřnosti na záda jim přišije křídla a pak je schodí ze skály."
"Ehm.. zajímavý. Asi si už půjdu lehnout. Pro dnešek toho mám dost."
Lia šla směrem ke svému pokoji. Přede dveřmi čekal Masky.
"Všiml jsem si tvých bot, tak jsem ti něco přinesl. Neptej se mně, odkud to mám."
V ruce držel pár semišových černých kozaček, vysokých do půli lýtek. Dal je Lie a políbil ji na tvář. Pak odešel chodbou směrem ke společenské místnosti.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 newcreepy newcreepy | 21. září 2014 v 10:17 | Reagovat

Napadlo mě, že někteří z vás nejspíš nebudou vědět, co je creepypasta zač. Teď mluvím k těm, kteří na můj blog narazili zcela náhodně :) Proto sem dávám odkaz na stránku, kde si můžete přečíst přeložené příběhy jednotlivých postav :) Jak přišel Jeff ke svému děsivému úsměvu? Jak Laughing Jack vraždí své oběti? To vše se dozvíte zde --> http://welcometonightmare.blog.cz/rubrika/creepypasta :) tímto bych také chtěla poděkovat autorce onoho zmíněného blogu, že mě spolu s ostatními podporuje v psaní příběhu o Lie :) děkuju moc Jackie :3

2 Kim Kim | 29. září 2014 v 14:12 | Reagovat

úžasné :3

3 Heriet Heriet | 2. října 2014 v 17:11 | Reagovat

tak jsem se dočkala dalšího dílu... Díky!

4 newcreepy newcreepy | 4. října 2014 v 13:01 | Reagovat

nemáš zač :D

5 Little Bad Princess Little Bad Princess | E-mail | Web | 19. dubna 2015 v 22:27 | Reagovat

Je to super!! X3 a Jackie je ta nejlepší překladatelka CP, co znám x3 jdu se mrknout na další díl! Já tu Liu hltám očima x3

6 Charlesreize Charlesreize | E-mail | Web | 23. srpna 2017 v 15:48 | Reagovat

<a href=https://www.viagrapascherfr.com/>Show more>>></a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama