Duben 2015

část 11. Bratři Woodsovi: setkání

19. dubna 2015 v 14:35 | Lens |  Lia Electra
Když se Lia probudila, bylo už nádherné ráno. Polštář měla ještě pořád mokrý od slz.
Moji rodiče byli opravdu géniové, když mi do těch umělých očí nainstalovali i slzné kanálky. Rovnou ze mě mohli udělat stroj na zabíjení. Pomyslela si Lia ironicky.
Láska je akorát pro blbce, kteří věří, že má všechno šťastný konec. Co jsem si sakra myslela? Ano, byla to jenom pomatenost. Tohle je tvrdá realita. Něco, jako je láska, v mém životě nemá místo. Musím se sebrat a hlavně nesmím dát na sobě nic znát.
Lia chtěla vstát z postele, ale v tom si všimla, že je připojená na nabíječce. Čip v mozku jí hlásil, že je nabitá. Musela se nabíjet celou noc, ale vůbec si nepamatovala, že by si dávala nabíječku na krk a zapojovala ji do sítě.
Někdo tady musel být a zapojit mě. Musím dotyčnému potom poděkovat. Kdybych se nenabila, byla bych vybitá a neprobudila bych se.
Lia odpojila nabíječku a vstala z postele. Najednou někdo zaklepal na dveře.
"Lio, jsi vzhůru?"
"Ahoj, Eyeless Jacku." usmála se Lia na příchozího. Eyeless Jack přišel k Lie a posadil se na postel vedle ní.
"Slyšel jsem, co se včera stalo. Šel jsem za tebou, ale ty už jsi spala a pak jsem si všiml, že nejsi připojená na nabíječce. Tak jsem tě připojil. Nezlobíš se?"
"Ne, vůbec se nezlobím. Naopak jsem ti chtěla poděkovat. Včera jsem na to úplně zapomněla. Děkuji."
"Nemáš zač. A jinak,... jsi v pohodě?"
"Jo.. jasně... nic mi není. Jsem v pořádku." usmála se Lia, jako by se vážně nic nestalo.
"Vážně? Včera jsi byla taková..."
"Byla jsem jenom zmatená. Opravdu. Nemusíš si dělat starosti."
"Bylo to od něj sprostý. Celou dobu jsem viděl, jak se k tobě chová a pak ti udělá tohle. Co měl sakra v plánu?! Proč ti to udělal?! Naštvalas ho něčím?"
"Já nevím... nech to plavat. Opravdu to nechci řešit. Vlastně... ví o tom Jeff?"
"Ví. Popral se s Maskym. Pořád vykřikoval, že si nezasloužíš, aby ti někdo lámal srdce. Svým způsobem to bylo od něj hezký."
"Ale já mám umělý srdce.. a to se jen tak zlomit nedá." prohlásila Lia hrdě.
"Je dobře, že to bereš takhle. Bál sem se, že na tom budeš hůř... ,že si třeba něco uděláš."
"Proč bych si něco dělala?" zasmála se Lia
"To je jedno. Každopádně jsem rád, že jsi v pohodě. Půjdeš na snídani?" zeptal se Eyeless Jack s úsměvem.
"Jo, jen se dám trochu do kupy."
"Dobře, počkám na tebe v jídelně."
"Jacku?"
"Ano?"
"Proč jsi na mě tak milý? V první den, kdy jsem sem přišla, ses choval odměřeně."
"Protože jsme rodina. A ty patříš do rodiny. Tak zatím." usmál se Eyeless Jack a odešel.
***
Zábava ve společenské místnosti byla v plném proudu. Když ale přišla Lia, všichni zmlkli a ustaraně se na ni dívali. Lia si toho snažila nevšímat a posadila se ke stolu. Alice jí nalila čaj a usmála se na ni. Lia jí úsměv opětovala. Najednou jí to ticho začalo lézt na nervy.
"Proč jste všichni tak zamlklí? Stalo se něco?"
"Jenom jsme se tě chtěli zeptat, jestli jsi v pořádku." řekla Clockwork.
"Jsem v pohodě, Clocky. Proč bych neměla být?"
"Je nám to všem moc líto. Zrovna nedávno jsi k nám přišla. Máme tě rádi a tak nechceme, abys byla smutná." řekla Vailly a všichni souhlasně přikývli.
"To je od vás moc hezké. Taky vás mám všechny ráda a moc si vás vážím. Jste ta nejlepší rodina na světě." usmála se Lia z očí jí stékaly slzy štěstí. Sally a Alice ji objaly.
"Co kdybychom zašli ven se projít po lese. Je dneska celkem hezky a můžeme jít navštívit Rochelle. Nevím jak vy, ale já potřebuju na vzduch. Je tady dusná atmosféra." řekl Laughing Jack a protáhl se.
Nikdo nebyl proti a asi tak za hodinku všichni společně vyrazili.
Cestou házela Agnes na Liu omluvné pohledy a Masky s nimi ani ven nešel. Říkal, že nechce lézt zatím Lie na oči. Ostatní to naštvaně odkývali jako dobrý nápad. Ti, co v noci lovili, samozřejmě odpočívali ve svých pokojích, takže jich ven šlo jen pár. Lia se Eyeless Jacka zeptala, jestli nepotřebuje pomoc, když nevidí, ale Jack s poděkováním odmítl a řekl, že se orientuje podle zvuků. Cestou teda Lie vyprávěl, co všechno slyší. Nestačila žasnout nad jeho výborným sluchem.
"Sluch mi nahrazuje zrak, proto se můžu pohybovat bez zábran."
"Jak si o něj vlastně přišel?"
"Nezlob se, ale to je moje soukromá věc."
"Jistě, promiň." řekla omluvně.
"To je v pořádku. Zajímá to každého, ale nikomu jsem o tom neřekl. Je to moje tajemství."
"Každý by měl mít nějaké."
"Pořád máš na sobě tu koženou bundu, kalhoty a mikinu?"
"Jak to víš?"
"Slyším, jak se kůže o sebe otírá."
"Aha. Ano, pořád to mám na sobě. Budu to pak muset vrátit."
"Nech si to. V šatně je oblečení dost. Navíc sis toho s sebou moc nepřinesla."
"Děkuju." usmála se Lia a sledovala Smileho jak pobíhá po lese s klackem v hubě. Jeff šel zamyšleně před ní a s nikým nemluvil. Lia měla chuť se ho zeptat na spoustu otázek, ale věděla, že teď není vhodná doba.
Clockwork si vyndala hodinky z oka a seřizovala si je.
Alice si zase prohlížela svůj Vorpálový nůž a jak se leskl na slunci, házela do okolí lesa sluníčková prasátka. Také Sally se dobře bavila. S Charliem lítala po lese a přeskakovala větve. Každou chvíli se sehnula pro šišku a snažila se trefit jeden z mnoha kmenů. Lia poslouchala, jak kolem švitoří ptáci a celkově jí bylo moc fajn.
Nechci ani pomýšlet na to, co by se stalo, kdybych z té laboratoře neutekla.
Lia si vychutnávala chuť naprosté svobody, když v tom Jeff náhle zastavil. Lia to nečekala a vrazila do něho.
"Co je? Co se děje, Jeffe?" řekla trochu naštvaně.
"Všichni stát!" zavelel Jeff.
To už se na něj otočili všichni. Jeff hleděl kamsi do dálky. Všichni se tím směrem podívali. Za lesním potokem stála polorozpadlá chatrč.
"Co kdybychom to tam prozkoumali?" navrhl Jeff nadšeně.
"Nejsem proti. Třeba tam najdu něco na vylepšení mého zábavního parku." zasmál se Laughing Jack.
I ostatní byli pro a tak se vydali směrem k chatrči.
Už po cestě měl Jeff divný pocit. Jako by se mělo každou chvíli stát něco nečekaného. Zahnal ho a dál šel směrem ke staré dřevěné boudě.
Když k ní všichni došli, začali hledat dveře. Obešli celou boudu, až je našli. Panty byly ale tak zrezivělé, že šli docela těžko otevřít. Nakonec se do toho museli opřít Jeff s Hoodym a dveře skřípavě otevřely. Do chatrče se vlilo sluneční světlo. Hoody vešel jako první a rozhlížel se. Na zemi ležela stará matrace, ze které se kroutila jedna zrezivělá pružina. Dále tam pak byl starý stůl ohryzaný od červotočů, židle a poličky s nářadím a hřebíky. Na stole se válely nitě a jehla. Na matraci ležel batoh s osobními věcmi a nějaká deka.
"Někdo tu nejspíš bydlí." řekl Hoody a ostatní se za ním hrnuli do dveří, aby se mohli taky podívat. Lia si jako první všimla té deky, která střídavě klesala a stoupala. Někdo pod ní dýchal.
Lia šla opatrně ke spícímu a všichni ji tiše pozorovali. Odhrnula deku a z ní vyskočila osoba s nožem v ruce, která se ohnala po Lie. Jen taktak stačila uskočit. Teprve pak si všimla, že je to kluk se sešitým úsměvem a jizvou přes obličej.
Kluk ji pozoroval svýma pronikavýma zelenýma očima. Pak upustil nůž na matraci, aniž by uhýbal pohledem.
Najednou Lia za sebou uslyšela zalapání po dechu. Kluk se podíval tím směrem a náhle zbledl. Za Liou stál Jeff, který měl hrůzu v obličeji. Ti dva ze sebe nespustili zrak.
Co se to proboha děje?
"Jeffe?" oslovil ho neznámý.
Lia se zmateně podívala na Jeffa. Všichni byli zmatení.
"Ty ho znáš?" zeptala se Jeffa.
"Ano."
"Kdo to je?"
Neznámý odpověděl za něj. "Jsem Liu. Homicidal Liu. Jsem Jeffův bratr."